Než den se skloní na přelomu v šeru
a magnolie tiše zavře květ,
chci ještě jednou vroucně pozdravit Tě
a k modlitbě zas tiché pohnouti ret.
Než rudé slunce zemře někde v dáli,
než zpěvy dozní, ptačí zmlkne hlas.
Za všechny chci se modlit k tobě, Králi,
chci díky říci a znovu prosit zas.
Za všechny, kteří na Tě zapomněli,
za bloudící, za smutné v klekání.
Ty dlaň svou, Pane nikdy nezavíráš,
ta věčná víra, to je mé vyznání.
Slyš, Pane, hlas můj tiše šeptající,
díky i prosby v srdci tajené.
A nežli květ se magnolie zavře,
na chvíli k sobě pozvedni srdce mé.